Nez jsme odjeli, zasli jsme do Krokodyli Zoo. To bylo fajn, meli tam nekolik tisic (jo, fakt tisic) krokodylu a v cene vstupneho byla prohlidka behem ktere jsme NARKMILA KROKODYLA. Nebylo to sice zdaleka tak roztomily jako krmit delfina, dostala jsem prut, z ktereho na provazku visel kus siroveho kurete a to jsem bimbala nad krokodylima ocima, ktery koukaly z vody. Nic moc se nedelo az najednou PRASK – ctyrmetrovy krokous vyskocil z vody a bylo po kureti. Na konci prohlidky jsme si mohli podrzet male krokodylatko a vyfotit se s nim. Bylo nam vysvetleno, jak je drzet a byli uplne k zulibani. A taky totalne flegmaticky. Teda az do chvile, nez jsem se ho dotkla ja. To se najednou probudil a zacal sebou zmitat jak zbesilej. Tudiz jsem pohotove zpanikarila a bezela za provodcem pro radu. “Jen ho drz” bylo jedine, co mi doporucil. Pak se tak nejak uklidnil, tak jsme se mohli vyfotit a mohla jsem ho predat zastupu, ktery se mezitim shromazdil a kteri chteli “tohodle, protoze je vzhuru”. NIcmene hned jak jsem ho ppredala, tak zas usnul. Tak nevim, asi jsem se mu moc nelibila.
Sunday, August 1, 2010
Darwin (cesky)
1Nase prokleti co se tyce velkych mest pokracuje. Do Darwinu jsme dorazili pro zmenu behem dostihu. takze opet vsude narvano. Ale aspon jsme se tam dostali v sobotu vecer, nebot v nedeli jsou tam trhy, pres den a pak hlavne v noci, a kvuli nim jsme do Darwinu v podstate jeli. Ten denni trh jsme meli trochu poblem najit ale po nekonecnem krouzeni jsme ho konecne objevili. Spousta krasnych stanku a spousta jidla, takze jsme oba byli celkem spokojeni. Odpoledni hic jsme planovali sravit v kempu u bazenu pred hlavni atrakci – vecernimi trhy na plazi. Zamirili jsme tudiz ke kempu a cestou po dalnici jsme zaslechli podivny zvuk zezadu naseho auta. No ale nic zv;astniho jsme nevideli, tak jsme pokracovali v ceste. Po chvili jsme ale zacli citit cosi zvlastniho, coz se velmi rychle promenilo v cosi odporneho. Tak jsme se rozhodli sjet z dalnice hned jak muzem a jit to prozkoumat. Bohuzel jsme u odbocky narazili na semafor s cervenou a zatimco jmse cekali, smrad v aute se stal nesnesitelny a z jedne nasi skrinky se zacal valit cerny kour. Vyskakali jsme z auta, kde jsme byli a zatimco ja jsem poskakovala kolem auta a volala “hori, hori!”, Gordie popadl hasici pristroj a zmizel v kouri. Mezitim se kolem naseho auta zacali shromazdovat lidi a ja jsem vyhazovala veci z auta. po chvili se opet z koure vynoril Gordie a vsechny shromazdene ubezpecil, ze je vse podl kontrolou. V tom horku se nam roztavil kabel mezi lednickou a zalozni baterii a zacal horet. Ackoliv jsme zablokovali kus dalnice, lidi na nas byli velmi mili a nabizeli pomoc. Teda az na jednoho chlapka primo za nama, kterej nam rukama zpoza volantu zurive naznacoval, at se hnem z cesty. Manzelka ho za to celkem dobre sjela a sla nam nabidnout asistenci. Diky tomu, ze jsme zacli hned hasit, tak zadna skoda nebyla, samozrejme krome ztraty osudneho kabelu. Zato smrad a bordel v aute byl teda slusnej. Kdo nekdy videl hasici pristroj v akci v tak malem prostoru, tak vi, o cem mluvim. Zbytek odpoledne jsme tudiz misto valeni se u bazenu stravili vyklizenim auta. Nicmene jsme to do vecera stihli a tak sjme mohli vyrazit na vecerni trhy. Gordie trval na tom, ze se cestou musime stavit v McDonaldu, aby si mohl zkontrolovat email (ten den uz podruhe). Bohuzel ten mekac, u kteryho jsme zastavili neme mista k sezeni, tak jsme chteli opet vyrazit, jenze ouha….nebyly svetla. Z nejakyho duvodu nam chciply svetla. Protoze se zacinalo stmivat, vraceli jsme se nejkratsi cestou do kempu. I tak sjme dorazili za tmy a teda cesta ve tme bez svetel nic moc. A navic jsme prisli o trhy. Nastesti nam to dalsi den celkem levne spravili a tak jsme mohli konecne vypadnout z Darwinu.
Nez jsme odjeli, zasli jsme do Krokodyli Zoo. To bylo fajn, meli tam nekolik tisic (jo, fakt tisic) krokodylu a v cene vstupneho byla prohlidka behem ktere jsme NARKMILA KROKODYLA. Nebylo to sice zdaleka tak roztomily jako krmit delfina, dostala jsem prut, z ktereho na provazku visel kus siroveho kurete a to jsem bimbala nad krokodylima ocima, ktery koukaly z vody. Nic moc se nedelo az najednou PRASK – ctyrmetrovy krokous vyskocil z vody a bylo po kureti. Na konci prohlidky jsme si mohli podrzet male krokodylatko a vyfotit se s nim. Bylo nam vysvetleno, jak je drzet a byli uplne k zulibani. A taky totalne flegmaticky. Teda az do chvile, nez jsem se ho dotkla ja. To se najednou probudil a zacal sebou zmitat jak zbesilej. Tudiz jsem pohotove zpanikarila a bezela za provodcem pro radu. “Jen ho drz” bylo jedine, co mi doporucil. Pak se tak nejak uklidnil, tak jsme se mohli vyfotit a mohla jsem ho predat zastupu, ktery se mezitim shromazdil a kteri chteli “tohodle, protoze je vzhuru”. NIcmene hned jak jsem ho ppredala, tak zas usnul. Tak nevim, asi jsem se mu moc nelibila.

Nez jsme odjeli, zasli jsme do Krokodyli Zoo. To bylo fajn, meli tam nekolik tisic (jo, fakt tisic) krokodylu a v cene vstupneho byla prohlidka behem ktere jsme NARKMILA KROKODYLA. Nebylo to sice zdaleka tak roztomily jako krmit delfina, dostala jsem prut, z ktereho na provazku visel kus siroveho kurete a to jsem bimbala nad krokodylima ocima, ktery koukaly z vody. Nic moc se nedelo az najednou PRASK – ctyrmetrovy krokous vyskocil z vody a bylo po kureti. Na konci prohlidky jsme si mohli podrzet male krokodylatko a vyfotit se s nim. Bylo nam vysvetleno, jak je drzet a byli uplne k zulibani. A taky totalne flegmaticky. Teda az do chvile, nez jsem se ho dotkla ja. To se najednou probudil a zacal sebou zmitat jak zbesilej. Tudiz jsem pohotove zpanikarila a bezela za provodcem pro radu. “Jen ho drz” bylo jedine, co mi doporucil. Pak se tak nejak uklidnil, tak jsme se mohli vyfotit a mohla jsem ho predat zastupu, ktery se mezitim shromazdil a kteri chteli “tohodle, protoze je vzhuru”. NIcmene hned jak jsem ho ppredala, tak zas usnul. Tak nevim, asi jsem se mu moc nelibila.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment